Cycas revoluta – když pro Vás pokojovka není jen dekorace

Cykasy jsou moje srdeční záležitost.  V pokojových podmínkách se pěstuje Cycas revoluta, česky cykas japonský. Cykas to je osobnost, individuum, které nelze rozsekat na kousíčky a nechat zakořenit.   Z velké části pokojovek dokážete z jedné kytky udělat neomezené množství dalších kytek. Vlastně nevíte, kde začíná a kde končí. K takové rostlině se těžko buduje osobní vztah.

Cycas revoluta v truhlíku s meteostanicí Jungle Meteo. Tahle kytka Vás přežije a analogový teploměr a barometr také.

Cykasy nejsou rostliny pro úplné začátečníky. Z mé zkušenosti ale nevyžadují více pozornosti než běžné orchideje jako třeba takový Phalenopsis. Ten můj jsem si přivezla před osmnácti lety ze studií z Dánska. Přežil všemožná stěhování a různé typy bytů. Důležitý je dostatek světla. To, zda se cykasu dobře daří, poznáte velice jednoduše. Zjara mu vyraší nové listy. Budou krásně stočené do spirály jako u kapradin. Pokud nevyraší, pravděpodobně nemá dost světla. Přeléváním ho spolehlivě zabijete, naopak vyschnutí se u cykasu japonského nemusíte obávat.

Čas pro cykasy nic neznamená. Jsou tu už 300 miliónů let. Pro srovnání orchideje vznikly před pouhými 20 milióny let. Cykasy vládly Zemi společně s dinosaury, které ovšem přežily. Nespěchají, rostou pomalu, ale jistě. Nejstarší známé exempláře rostou na nádvoří japonského kláštera Myokoku-ji na ostrově Honšu a je jim přes tisíc let. Tak jim do toho moc nekecejte a přesazujte je pouze jednou za pár let. Každoročně se dočkáte jen 1 až 3 listů. Je třeba počítat s tím, že rostlina bude potřebovat prostor.  Ta moje měla na začátku hlízu o velkosti  5 cm a listy asi 30 cm. Nyní  potřebuje zhruba 0,5 m3, což odpovídá krychli o straně 75 cm. Nelze ho zastřihovat nebo tvarovat. Prostě mu ten prostor musíte dát. Jak říkám – osobnost.  Cykas japonský v přírodě dorůstá až 3 metrů, ale toho se v bytě nemusíte obávat. Řešit to budou až majitelé Vaší rostliny za několik stovek let.

Všechny cykasy jsou extrémně jedovaté. Je to jejich ochrana proti sežrání. Nejjedovatější jsou ty nejzranitelnější a nejcennější části – plody a mladé listy. Akutní otrava se projevuje selháním jater, vnitřním i vnějším krvácení, křečemi, ochrnutím a následně smrtí. Prokazatelně způsobují smrt psů, koček, krav i ovcí ale hlavně tam, kde se pěstují venku v přírodě. Tam totiž také hodně rostou a plodí.  Jed je nebezpečný i pro samotnou rostlinu, takže ho musí opatrně skladovat. Uvolní ho, až když se do ní nějaké zvíře pustí. Zajímavé je, že existují brouci a motýli, kteří se cykasy živí, jed je nezabije a dokonce jsou schopni si ho uložit. Používají jed cykasů ke své obraně proti sežrání. Lidé se také naučili nad jedem cykasů vyzrát. Z cykasů se získává ságo, což je škrob v prášku, ze kterého se v Asii připravují různé pokrmy. Ságo se získává hlavně z palem. V případě cykasů je nutné ho zbavit jedu, což je docela složitý proces, který zahrnuje drcení, máčení, sušení a pražení. V Austrálii zase Aboriginci upravovali a jedli jedovatá semena tamních cykasů.

Jestli máte děti a jiné domácí mazlíčky, nepropadejte panice. Můj kocour si kousnul jednou do dospělých listů, zjistil, že píchají a jsou tuhé. Na listech zbyly jen dírky po jeho zoubcích. Dalo by se říct, že ho cykas otrávil, i když ne jedem. Nicméně obezřetnost je na místě. Ten můj se nyní chystám zavěsit ke stropu k oknu. Vyřeším tím i jeho nároky na světlo a prostor. Jen přemýšlím, jak to designově vyřešit.

Pokud pro Vás nejsou pokojové rostliny jen živá dekorace a pokud chcete osobnost, domácího mazlíčka, který Vás bude provázet celý život, pořiďte si malý cykas. Budete se těšit na každé jaro, až vyraší ve spirálách nové listy. Celé léto se budete dívat, jak se rozvíjí a dospívají. A představte si, že Vás může přežít i o tisíc let.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.